Koncesionářské poplatky v roce 2025: Na co se připravit?

Základní výše poplatků za TV a rozhlas

Každý měsíc nám chodí složenka na 135 korun za televizi a 45 korun za rádio. Jasně, někdy si říkáme, proč to vlastně platíme, když máme Netflix nebo Spotify, ale tyhle peníze vlastně pomáhají fungovat České televizi a Českému rozhlasu.

Doma to máme jednoduché - platíme jen jeden poplatek, i kdybychom měli televizi v každém pokoji. U firem je to ale jinak - ty musí zaplatit za každou obrazovku či rádio zvlášť. Představte si třeba hotel, kde mají televizi v každém pokoji - tam to už dá pěknou sumičku.

Ne každý ale musí platit. Třeba babička v domově důchodců nebo soused, který je nevidomý, jsou od poplatků osvobození. Stejně tak lidé, kteří jsou na tom finančně opravdu špatně a pobírají sociální dávky.

Zajímavé je, že poplatek musíte platit, i když na televizi koukáte jen na YouTube nebo hrajete PlayStation. Stačí, že to zařízení umí chytit televizní signál, i když tuhle funkci třeba vůbec nepoužíváte.

V době internetu to možná zní trochu zastarale, že? Jenže zatím tenhle systém funguje dál a případná změna by musela projít parlamentem. A to víme, jak dlouho takové věci trvají...

Pozor ale na zapomínání plateb! Když se vám nashromáždí dluh, může to pěkně bolet - penále nejsou malé a nikdo nechce mít doma exekutora. Stěhujete se? Nezapomeňte to do měsíce nahlásit, ať nemáte zbytečné problémy.

Kdo musí platit rozhlasový a televizní poplatek

Kdo by to byl řekl - i ten starý televizor v ložnici nebo notebook s internetem nás může dostat do prekérní situace. Každé zařízení, které umí přijímat televizní signál, se počítá jako televizní přijímač. A není to jen o klasické televizi - týká se to i počítačů s TV kartou nebo chytrých telefonů s možností sledovat televizní vysílání.

Pro běžnou domácnost je to naštěstí jednoduché - platíme jen jeden poplatek za všechny televize a jeden za rádia. I když máte doma třeba tři televize a čtyři rádia, měsíčně zaplatíte jen dva poplatky. Zajímavé je, že poplatek musíte platit, i když třeba televizi používáte jen na sledování Netflixu.

S firmami je to jiná písnička. Každá firma musí zaplatit poplatek za každou televizi či rádio zvlášť. Představte si třeba kavárnu s deseti pobočkami, kde všude běží televize - to už se pak účet pěkně nasčítá.

Některým lidem se ale koncesionářské poplatky odpouští. Týká se to například nevidomých nebo neslyšících. Pomoc dostávají i lidé s nízkými příjmy - pokud někdo pobírá méně než 2,15násobek životního minima, nemusí platit ani korunu.

Pamatujte, že se musíte sami přihlásit k placení, a to do 15 dnů od pořízení přijímače. Změny? Ty je také potřeba hlásit. Když budete poplatky ignorovat, může vás to přijít pěkně draho - pokuta může vyšplhat až na 10 tisíc korun a dlužné částky vám můžou napařit i tři roky zpětně.

Tyto poplatky nejsou jen další otravnou platbou - díky nim můžeme mít nezávislá veřejnoprávní média, která nejsou závislá na reklamách nebo politických zájmech. Je to vlastně taková naše společná investice do kvalitního zpravodajství a kultury.

Osvobození od placení koncesionářských poplatků

Kdo nemusí platit televizní a rozhlasové poplatky? Pojďme si to vysvětlit jednoduše a srozumitelně.

Základem je podat písemnou žádost - bez té to prostě nejde, i když na osvobození máte nárok. Představte si třeba situaci, kdy sotva vyjdete s penězi. Pokud váš příjem nedosahuje ani 2,15násobku životního minima (a to už tři měsíce v kuse), máte šanci na osvobození od poplatků.

Znáte někoho s průkazem ZTP/P? Ten má cestu k osvobození o něco jednodušší. Stačí poslat kopii průkazu a vyplnit formulář. A co je fajn - když takový člověk bydlí s rodinou, nemusí platit nikdo z domácnosti. Pozor ale - tohle neplatí pro běžné ZTP.

Lidé v hmotné nouzi to nemají v životě zrovna lehké. I pro ně existuje možnost odpuštění poplatků. Potřebují jen doložit potvrzení o příspěvku na živobytí z úřadu práce - nesmí být starší než měsíc. Jen nezapomeňte, že tohle potvrzení musíte každý rok obnovit.

Babička nebo dědeček v domově důchodců? Pokud mají vlastní televizi nebo rádio jen pro sebe, nemusí nic platit. Ale když přijímač patří domovu, tak to neplatí.

Nic netrvá věčně - to platí i tady. Změnila se vaše situace? Do 15 dnů to musíte nahlásit, jinak by vám mohly hrozit nepříjemnosti a doplacení poplatků.

Co musí obsahovat žádost? Vaše jméno, adresu, rodné číslo a proč o osvobození žádáte. Všechno musí být originál nebo ověřená kopie. Když něco chybí, dostanete šanci to doplnit.

Celý tenhle systém je postavený na důvěře. Jasně, pomáhá lidem, kteří to potřebují, ale zneužívat by se to nemělo. Však víte, jak to chodí - každá nepoctivost se může vymstít.

Televize a rozhlas jsou okna do světa informací, za která musíme platit, abychom viděli jasně a slyšeli pravdu

Kristýna Horáčková

Způsoby platby poplatků za TV a rozhlas

Kdo by to byl řekl - platit za televizi a rozhlas může být jednodušší, než si myslíte! Nejpohodlnější je určitě trvalý příkaz z účtu - jednou nastavíte a máte klid. Každý měsíc vám odejde 135 korun za televizi a 45 za rádio, aniž byste na to museli myslet.

Nechce se vám řešit platby každý měsíc? Žádný problém - můžete zaplatit i na čtvrt roku, půl roku nebo rovnou na celý rok dopředu. Jen nezapomeňte na svůj variabilní symbol - bez něj by systém nevěděl, že jste to právě vy, kdo platí.

Pro všechny, kdo jsou zvyklí na SIPO, je tahle cesta pořád otevřená. Stačí zajít na poštu nebo párkrát kliknout na webu a je to zařízené. Navíc takhle můžete platit i další věci najednou - elektřinu, plyn nebo třeba nájem.

Jasně, někdo má radši všechno platit hotově na poště. I to jde, ale počítejte s tím, že si připlatíte za manipulační poplatek. Není to zrovna nejlevnější varianta, ale když vám to takhle vyhovuje...

Pro ty z nás, kdo žijí online, je tu šikovný webový portál. Nejen že tam můžete platit kartou nebo převodem, ale taky si zkontrolovat, co už jste zaplatili, nebo změnit svoje údaje. Všechno na pár kliknutí, žádné papírování.

Podnikatelé a firmy to mají trochu jinak - platí podle počtu přijímačů. Ale i pro ně existuje jednoduché řešení přes bankovní převod, kdy můžou všechno zaplatit najednou.

A co když se náhodou opozdíte s platbou? Nepanikařte, dá se to řešit. Ale nenechávejte to plavat - čím déle budete čekat, tím víc peněz nakonec zaplatíte na penále. Lepší je ozvat se hned a domluvit se na splátkovém kalendáři.

Sankce za neplacení koncesionářských poplatků

Kdo by si pomyslel, že obyčejné koncesionářské poplatky můžou člověku pořádně zamotat hlavu? Když nezaplatíte, hrozí vám pokuta až 10 tisíc korun - a to už není žádná legrace.

Představte si, že vám jednoho dne přistane v schránce upomínka. Nic příjemného, že? A když ji hodíte za hlavu, přijde druhá, už naštvanější, s pěkně vypočítaným penále. To už se vám původní stokoruna může pěkně prodražit. A když budete dál dělat mrtvého brouka? Pak nastoupí právníci a soudy - a to už je teprve mazec pro peněženku.

Myslíte si, že vás Česká televize nebo rozhlas nenajdou? Omyl! Mají propracovaný systém kontrol a křížově si ověřují údaje s různými registry. Dřív nebo později na to přijdou, že jim dlužíte, a pak budete muset zaplatit i několik let zpátky.

A co teprve když schválně nenahlásíte, že máte doma televizi nebo rádio? To už je průšvih jak hrom - kromě pokuty vám napálí penále za každý měsíc, co jste neplatili.

Koncesionářské poplatky nejsou jen tak pro nic za nic - díky nim můžeme mít kvalitní veřejnoprávní vysílání. Když se dostanete do úzkých s placením, není ostuda ozvat se a domluvit si třeba splátky. To je mnohem lepší než čekat, až vám exekutor zaťuká na dveře.

Pamatujte - z malého dluhu může být pořádná lavina. Lepší je platit pravidelně ty drobné, než pak řešit, kde vzít na pokuty a právníky. Však víte, jak to chodí - koruna k koruně, a najednou je z toho pořádný průšvih.

Historie poplatků v České republice

Když se ohlédneme do minulosti našich rozhlasových a televizních poplatků, je to vlastně docela zajímavý příběh. Všechno to začalo už v roce 1923, kdy naši předkové platili 15 korun za možnost poslouchat rozhlas. To si představte - tehdy byl rozhlas takovou revolucí, jako je pro nás dnes třeba streamování.

Pamatujete si ještě na černobílou televizi? V roce 1955 se začalo s televizními poplatky - taky 15 korun měsíčně. Tehdy mělo telku jen pár šťastlivců ve městech. To bylo něco, když celá rodina i se sousedy zasedla před obrazovku!

Za socialismu to měli vychytané - poplatky se platily rovnou s elektřinou. Žádné zapomínání, žádné výmluvy. V roce 1969 už televizní poplatek vyskočil na 25 korun, zatímco za rozhlas se platila desetikoruna.

Po revoluci se všechno změnilo. Česká televize a rozhlas se osamostatnily a musely se naučit hospodařit po svém. Poslední velká změna přišla v roce 2005 - od té doby platíme 135 korun za televizi a 45 za rozhlas měsíčně. Upřímně, za tu dobu se změnilo úplně všechno - ceny, platy, technologie, jen tyhle poplatky zůstaly stejné.

Dneska už nejde jen o klasickou televizi nebo rádio. Poplatky se týkají i počítačů s TV kartou nebo mobilů s rádiem. Svět se mění a s ním i způsob, jak konzumujeme média. Platit můžeme přes SIPO, internet nebo bankovním převodem - žádné fronty na poště.

A co bude dál? Streamovací služby válcují klasickou televizi, mladí koukají na YouTube a Netflix. Možná je čas zamyslet se nad tím, jestli celý systém nepotřebuje pořádnou modernizaci. Vždyť média veřejné služby tu máme pro nás všechny, tak by jejich financování mělo odpovídat době, ve které žijeme.

Využití vybraných peněz z poplatků

Víte, kolik každý měsíc zaplatíte za veřejnoprávní média? Ty peníze nejdou jen tak do vzduchu. Koncesionářské poplatky jsou životně důležitým zdrojem pro Českou televizi a Český rozhlas, díky kterému můžeme každý den sledovat kvalitní zprávy, dokumenty nebo třeba oblíbené české seriály.

Když večer zapnete televizi a pustíte si nový český film nebo seriál, je za tím právě část vašich poplatků. Česká televize totiž patří k největším producentům původní české tvorby. Vzpomeňte si třeba na skvělé dokumenty o české historii nebo investigativní reportáže, které odkrývají důležité kauzy.

A co rozhlas? Ten nás provází při řízení, vaření nebo práci. Z koncesionářských poplatků vznikají nejen zprávy, které slýcháte každou hodinu, ale i zajímavé rozhovory, kulturní pořady nebo třeba pohádky pro děti. Mimochodem, věděli jste, že rozhlas má jeden z největších audio archivů v Evropě?

Doba se mění a s ní i technologie. Proto část peněz směřuje do modernizace - ať už jde o lepší kvalitu obrazu díky DVB-T2, nebo digitální vysílání DAB+. Bez těchto investic bychom dnes stále koukali na zrnitý obraz a poslouchali praskající rádio.

Důležitou roli hrají také regionální studia. Díky nim víte, co se děje ve vašem kraji, ať už bydlíte v Ostravě nebo v Plzni. Za každou reportáží, pořadem nebo přímým přenosem stojí desítky profesionálů - od redaktorů přes kameramany až po zvukaře.

Část peněz putuje i do mezinárodních projektů. Díky tomu můžeme sledovat třeba prestižní BBC dokumenty s českým dabingem nebo se těšit z toho, že naše pořady sklízí úspěch v zahraničí. Není to skvělý pocit, když vidíte, že česká tvorba dokáže zaujmout i za hranicemi?

Kontrola a evidence plateb koncesionářských poplatků

Jak to vlastně chodí s televizními a rozhlasovými poplatky? Není to žádná věda, ale je dobré vědět, co nás může čekat.

Každá domácnost nebo firma s televizí či rádiem musí platit koncesionářské poplatky. Je to podobné jako s elektřinou - prostě to k tomu patří. Česká televize a Český rozhlas si vedou seznam všech platících a bedlivě hlídají, jestli někdo nezapomíná posílat peníze.

Co se stane, když zapomenete zaplatit? Nejdřív vám přijde připomínka do schránky. Nic dramatického, prostě jen upozornění. Když ale platbu stále neprovedete, může se částka vyšplhat až na dvojnásobek - a to už není příjemné překvapení pro rodinný rozpočet.

Možná vás napadne, jak vlastně vědí, kdo má doma televizi? Je to jednoduché - spolupracují s dodavateli elektřiny a televizních služeb. Navíc mají své kontrolory, kteří můžou přijít přímo k vám domů. Asi není třeba zdůrazňovat, že odmítnutí kontroly není nejlepší nápad.

Dobrou zprávou je, že si své platby můžete snadno zkontrolovat online. Stačí zadat variabilní symbol a hned vidíte, jestli je všechno v pořádku. Systém vám dokonce vygeneruje potvrzení pro daňové přiznání.

Všechny údaje jsou bezpečně uložené a pravidelně aktualizované. Stěhujete se nebo kupujete další televizi? Nezapomeňte to nahlásit, ušetříte si tak případné nepříjemnosti s doplatky.

A pamatujte - když se vám něco nezdá nebo potřebujete pomoct, můžete se ozvat. Vždyť jde o službu, kterou všichni využíváme, tak proč si ji nekomplikovat zbytečnými problémy?

Změna údajů a odhlášení z evidence

Platíte rozhlasové a televizní poplatky? Pak byste měli vědět, že změny v životě se musí promítnout i do evidence poplatků. Ať už se stěhujete, měníte příjmení po svatbě nebo třeba rušíte firmu - všechny tyto změny je potřeba nahlásit do 30 dnů.

Typ poplatku	Měsíční částka	Roční částka
Televizní poplatek	135 Kč	1620 Kč
Rozhlasový poplatek	45 Kč	540 Kč
Celkem za TV + rozhlas	180 Kč	2160 Kč

Představte si, že se stěhujete do nového bytu. Mezi balením krabic a zařizováním nové adresy možná na televizní poplatky ani nepomyslíte. Jenže pak vám začnou chodit upomínky na starou adresu... Proto je lepší změny řešit hned. Nejpohodlnější je to přes internet - pár kliků na webu České televize nebo Českého rozhlasu a máte hotovo.

Co když už televizi nechcete nebo ji třeba prodáváte? I to se dá vyřešit. Stačí se řádně odhlásit. Pamatujte ale, že to nejde udělat zpětně - poplatky musíte platit až do konce měsíce, kdy se odhlásíte. Když zemře blízký člověk, přiložte k odhlášce kopii úmrtního listu.

Pro firmy platí podobná pravidla, jen je potřeba dodat víc papírů - třeba výpis z obchodního rejstříku. Nechce se vám tím vším prokousávat? Zavolejte na zákaznickou linku, kde vám všechno vysvětlí.

Pozor, zanedbání těchto povinností se může pěkně prodražit. Nejen že vám můžou chodit upomínky, ale v nejhorším případě skončíte u vymahačů dluhů. A to už není legrace. Radši si tedy ty změny ohlídejte včas.

Jasně, není to nejzábavnější povinnost na světě. Ale když už musíme ty poplatky platit, proč si zbytečně přidělávat starosti? Pár minut času vám ušetří spoustu budoucích problémů.

Porovnání výše poplatků s ostatními zeměmi

Platíme za televizi a rozhlas méně než většina Evropy. Měsíčně nás to vyjde na 135 korun za televizi a 45 korun za rádio - to je vlastně pakatel oproti tomu, co musí platit třeba Němci nebo Rakušané. Zatímco my dáme v přepočtu asi 7,5 eur, německé domácnosti vysází každý měsíc skoro 18,5 eur. A Rakušáci? Ti platí dokonce přes 26 eur!

Británie se svou legendární BBC si účtuje ročně 159 liber, což měsíčně dělá asi 15 eur. Absolutním rekordmanem je Švýcarsko, kde lidé platí více než 30 eur měsíčně. Zajímavý přístup zvolili ve Skandinávii - tam už dávno nehledí na to, kolik máte televizí, ale spíš na to, kolik vyděláváte. Někde dokonce platí média rovnou ze státní kasy.

Na východ od nás jsou částky přece jen lidštější. Poláci dají asi 5 eur, Rumuni dokonce ani euro. Slováci mají systém podobný tomu našemu a platí 4,64 eur za televizi.

Evropa se pomalu posouvá k modernějším způsobům výběru poplatků. Vezměte si třeba Finsko - už v roce 2013 přešli na mediální daň podle příjmu. A vypadá to, že stejnou cestou půjdou i další severské země.

Náš systém koncesionářských poplatků sice není dokonalý, ale svůj účel plní docela dobře. Od roku 2008 se poplatky nezvyšovaly, takže kvůli inflaci vlastně platíme čím dál méně. Česká televize a Český rozhlas přitom zvládají nabídnout solidní program a spoustu kanálů. Když se nad tím zamyslíte, dostáváme za ty peníze docela slušnou porci zábavy a informací.

Za ty peníze máme k dispozici několik televizních programů, rádiových stanic a navíc spoustu obsahu na internetu. Ve srovnání s komerčními službami to vlastně není vůbec špatná investice, co říkáte?